Můj příběh...
Něco málo o mně...
Dnes už opět můžu chodit na procházky, na dlouhé výlety nebo prostě jen tak na nákup, aniž bych se musela nějak ohlížet, zda přijde menstruace nebo přemýšlet, jestli takovou fyzickou aktivitu zvládnu.
Je to až neuvěřitelné, ale ano, moje bolesti spojené s endometriózou a adenomyózou jsou pryč a věřím, že už se nevrátí.
A jak jsem to dokázala, to budu prozrazovat postupně, ale povím vám jedno tajemství – syntetické hormony to nebyly.
Nebudu vám lhát, byla a stále to je náročná cesta a někdy skutečně „bolí“, ale ty výsledky stojí za to. Jen to není o tom, že byste spolkly zázračnou pilulku a bolesti byly pryč. Je to usilovná práce na sobě samé a často si musíte „sáhnout“ tam, kam se vám vůbec nechce a vyjít z bezpečné ulity, kterou kolem sebe všichni máme.
Pokud se rozhodnete uzdravit, je nutné učinit rozhodnutí sama v sobě.
Vzít zodpovědnost za svoje zdraví do svých rukou a uvědomit si, že nikdo vám nepomůže lépe než vy samy.
A nemyslete si, i mně to trvalo dlouho si tento fakt přiznat a zvědomit. Naučila jsem se daleko více vnímat tu obrovskou sílu ženství, co v sobě všechny máme. Začala jsem více vnímat svoje tělo, poslouchat svoji intuici a také respektovat a využívat (v tom dobrém) svoji cykličnost a začaly se se mnou dít zázraky. 🙂
Moje „nastavení“ na výkon...
V podstatě od dětství jsem byla vždy nastavená na CÍL, to pro mě bylo vždy rozhodující. Vytyčila jsem si nějaký bod a bez ohledu na překážky jsem ho prostě dosáhla. Přemíra plánování a dosahování jednotlivých cílů měla největší vliv na moji psychiku, na které pracuji dodnes. Jakýkoliv nesplněný cíl mě stresoval, musela jsem na něj neustále myslet a když „to“ nedopadlo, nesla jsem to skutečně těžce a nedokázala jsem si odpustit. Ať už se jednalo o rozvod rodičů, kterým mě doprovázely poruchy příjmu potravy, nebo období zkouškového na vysoké škole, či profesní zkoušky. Dnes už vím, že všechny události měly v mém životě význam a bez nich bych nebyla tam, kde jsem dnes a nepsala tento článek.
Nesoulad těla s duší se začaly pomalu projevovat na mém těle...
V průběhu studia na vysoké škole mě začaly bolet záda v kříži, začala jsem chodit na rehabilitace, a tím jsem to měla za vyřízené. Tehdy jsem absolutně neřešila, že bych se měla pídit po příčině těchto potíží a hledat odpověď na otázku, proč ke mně bolesti přišly? Vzhledem k tomu, že byly chvíle, kdy mě záda bolela už skutečně hodně, tak jsem tehdy z čirého zoufalství (– bývala jsem velký racionalista a „vyznavač“ pouze západního myšlení –) navštívila doktora, zabývajícího se čínskou medicínou, který mi řekl, že vše může být spojeno s hormonální antikoncepcí, jídlem, mojí psychikou, nadměrným stresem a veškerým tlakem, který na sebe nakládám a ať zkusím občas zpomalit. K tomu podotýkám, že kromě školy jsem měla ještě dvě praxe ve svém oboru (právo), který jsem studovala a ještě k tomu brigádu v obchodě s oblečením.
Přes všechny svoje aktivity jsem nejen své tělo neposlouchala, ale já ho hlavně vůbec slyšet nechtěla.
Proto jsem také i výše uvedeného doktora doma zkritizovala a už jsem k němu vícekrát nejela. Dnes se mu zpětně omlouvám, jelikož už vím, jak moc velkou pravdu měl. Před koncem studia jsem alespoň vysadila hormonální antikoncepci, menstruace mi tehdy „naskočila“, a tak jsem byla spokojená. Ač jsem měla poměrně dost velké bolesti, tehdy jsem to vyřešila Ibalginem, nebo dokonce Algifenem, který mi doporučil můj lékař se slovy, že jednou za měsíc mě to nezabije a ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo souviset s něčím horším.
K bolestem se přidaly i trávící problémy...
V roce 2016 jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, moje problémy s bolestí zad se se sedavým zaměstnáním ještě zhoršily a do toho se přidaly problémy trávící, často jsem byla k večeru nafouklá a nevěděla jsem proč. Začala jsem pátrat a tehdy začala moje cesta k lepšímu životnímu stylu týkajícímu se zejména stravy.
Moje trávení se tehdy hodně zlepšilo a celkově mě tato tematika neskutečně zaujala a začala jsem se jí věnovat dopodrobna, absolvovala jsem kurz u Jany Černé, která vybudovala značku Cukrfree a právě ten mě přivedl k mojí dnešní stravě bez cukru. Následně jsem absolvovala další kurzy a sama jsem nadšeně četla a objevovala vše o stravě, spánku a doplňcích stravy.
Co mě ale fascinuje poslední roky nejvíc, je ženské tělo, to, co dokáže a jak funguje. Objevila jsem kouzlo cykličnosti a jak nám může její vnímání pomáhat v každodenním životě. Začala jsem mít svoji menstruaci ráda a každý měsíc jsem byla vděčná, že pravidelně přichází.
Už delší dobu jsem tehdy cítila, že mi něco chybí, že nejsem šťastná v tom, co dělám, ale i přesto jsem neposlouchala, co chci já, a dál jsem plnila přání ostatních, aby na mě přeci mohli být všichni dostatečně pyšní. (Ač to byly ve většině případů pouze mé domněnky, že to tak je.)
Rozkol ve mně samotné mezi mojí hlavou a duší stále rostl…Ač mi strava v mém zažívání i v bolestivé menstruaci hodně pomohla, ani to nestačilo.
„Beze změny, není změna!“
Dny, měsíce a roky šly dál, a ačkoli se moje negativní pocity nezměnily (ba naopak), já jela neustále v režimu autopilota a nezměnila jsem ve svém životě nic. Myslela jsem si, že změna přijde sama a teprve pak se všechno zlepší. Neustále jsem vše odkládala – tohle změním AŽ… ? Taky to tak máte? Až dodělám školu, až si najdu práci, až budu bohatá, až si koupím dům, až budu mít děti… a mohla bych pokračovat donekonečna.
Dnes už vím, že není vhodnější doba než právě teď! A pokud váháte, vzpomeňte si na to, že už včera bylo pozdě! Takže začněte prostě TEĎ, ať je to cokoliv!
Došla jsem až do stádia, kdy mě čekaly rozsáhlé a skutečně těžké profesní zkoušky. Jsem právnička a podobně jako doktory čekají atestace, nás čekají po třech letech poměrně náročné zkoušky, které rozhodně nejsou žádná procházka růžovým sadem. Už celý rok dopředu jsem se ohledně toho ohromně stresovala, stále jsem řešila, jestli na ně chodit, nebo ne. Vnitřně jsem odpověď znala, ale nechala jsem se přesvědčit okolím a svojí hlavou a na zkoušky se rozhodla jít. Následovaly čtyři měsíce úmorného učení, stresování, pláče a nemála nadávek na celý svět. Ač jsem se neustále snažila přesvědčit, že o nic nejde, hlava to měla jinak, najela zase na svůj program – CÍL, který jsem musela zvládnout. To se také stalo a já 28. května 2020 „úspěšně“ (ty uvozovky jsou zde schválně vzhledem k tomu, co mi zkoušky následně přinesly) složila zkoušky. Mohla jsem si poklepat na hruď, že jsem to zvládla, ale to bylo asi tak jediné. Ano měla jsem chvíli dobrý pocit, ale to bylo asi tak vše, moje pochyby a úzkosti nezmizely.
Co se ale začalo dít, byly zvláštní bolesti v mém podbřišku, byly nepříjemné a při delší chůzi hodně bolestivé. Vzhledem k tak velkému vypětí, které jsem zažila, a dále z příprav svatby, která nám také dala zabrat ještě v souvislosti s situací okolo covidu, kdy jsme stále čekali na to, zda svatba vůbec bude moct proběhnout, jsem bolestem nepřikládala velkou váhu.
Jak endometrióza přišla do mého života
Když ale bolesti neustávaly ani po svatbě, a ani po dovolené, objednala jsem se k mému obvodnímu gynekologovi a řekla mu o svých potížích. A tehdy přišel ten okamžik, kdy endometrióza zavítala do mého života. „Máte asi endometriózu, vidím tam nejspíše ‚endo‘ cystu,“ řekla paní doktorka. Zároveň mi také sdělila, že pokud se to potvrdí, bylo by nejlepší, kdybych okamžitě otěhotněla, s čímž ale můžu mít problém, a tak jestli se nechci už preventivně přihlásit na kliniku IVF, jinak je tu riziko, že mi zarostou vaječníky a nebudu mít nikdy svoje děti (což jako čerstvě vdaná žena, která se těší, až bude mít svoje děti, slyšet nechcete), anebo šla na operaci s tím, že mi následně nasadí hormony, abych vůbec nemenstruovala a endometrióza se nerozšiřovala.
Byla to pro mě rána z čistého nebe, nemohla jsem mluvit, křičet ani brečet. Ještě v šoku jsem paní doktorce poděkovala, vypotácela jsem se z ordinace s žádankou na expertní ultrazvuk, kde odborník na endometriózu měl zjistit víc, a jela do práce. Na tuhle cestu asi nikdy nezapomenu, hlavně na ty emoce, které se ve mně začaly odehrávat. Celou cestu jsem probrečela a stěžovala si někomu „tam nahoru“ jakou mám smůlu. Já, která jsem kromě slepáku nikdy na žádné operaci nebyla, sportovkyně a vyznavačka zdravého životního stylu, tak PROČ zrovna já? Co jsem komu udělala?
Když jsem se po několika dnech dostala z prvotního šoku, začala jsem si vyhledávat o této nemoci a jejím řešení snad vše. A už tehdy jsem věděla, že ani jedno z navrhovaného řešení paní doktorky pro mě nebylo prozatím přijatelné. Jako první jsem si našla novou paní doktorku, která chápala mé rozhodnutí a já si tehdy řekla, že dám svému tělu šanci, aby nabralo síly a zkusilo se uzdravit samo a já mu slíbila, že udělám vše proto, abych mu pomohla.
Co vlastně endometrióza je?
Jedná se ve zkratce o autoimunitní onemocnění, kdy kousky děložní sliznice při menstruaci odchází do dutiny břišní, kde se pak tvoří srůsty, které v našem těle samozřejmě nemají co dělat (mají odcházet s menstruační krví pryč z našeho těla). Zároveň pak tato tkáň reaguje na hormonální změny, tzn. že při menstruaci rovněž krvácí a vytváří se následně další srůsty a jizvy na místech, kde mají zdravé ženy orgány zcela volně. Tyto srůsty můžou způsobovat skutečně velké až nesnesitelné bolesti, můžou také zasahovat do všech okolních orgánů (nejčastěji vaječníků, vejcovodů či dělohy) a také můžou způsobovat problémy s otěhotněním.
Západní medicína u této nemoci umí léčit pouze následky, ale nemoc jako takovou vyléčit neumí, u některých žen se dokonce endometrióza ráda vrací.
Tehdy ke mně postupně začaly přicházet všechny ty AHA momenty. První bych ráda zmínila, že každá žena to má jinak. Vzhledem k mé velké disciplinovanosti jsem absolutně neměla problém změnit stravu, postupně přejít na netoxickou domácnost či si pořídit kvalitní doplňky stravy, kde byl ale zakopaný pes a do čeho jsem nechtěla vrtat? Byla to moje neustále se ozývající duše, která volala o pomoc. V oblasti výživy, vaření a úpravy menstruačního cyklu jsem už tedy věděla skutečně mnoho, a dokonce mě to začalo ohromně bavit a zajímat.
Endometrióza často postihuje ženy, které jsou hodně ve výkonu a jsou hodně odpojené samy od sebe a od své intuice. (Laicky řečeno to znamená, že jsme prostě víc chlap než žena.)
Našla jsem si tehdy svou terapeutku, které jsem důvěřovala a postupně začínala moje „transformace“, která skutečně vygradovala v létě 2021, kdy jsem si začala postupně řešit všechny své kostlivce ve skříni. A nemyslete si, že to už mám vyřešené – ani náhodou, to je jenom začátek, každopádně jak jednou zjistíte, že to může být i jinak, tak už se nikdy nebudete chtít vrátit zpět. Tohle léto se toho stalo tolik, že na to uskutečním někdy livestream, pokud by byl zájem, nebo napíšu samostatný článek.
Dnes už ale díky práci na sobě vím, proč zrovna ke mě endometrióza přišla a uvědomila jsem si, že kdyby nepřišla, tak bych proplouvala životem dál a ani bych se neohlédla za tím, že je něco špatně, i když bych se cítila pod psa a muselo by přijít asi ještě něco horšího, aby mě to „koplo“. Díky tomu, že jsem se dokázala zastavit a sama v sobě si zhodnotit, zda chci takovýhle život žít dál a kde chci být třeba za deset let, jsem začala postupně věci měnit a s nimi jsem se začala měnit i já.
Endometrióza je pro mě velká učitelka, která mi ukazuje, jak důležité je někdy nechat věci jen tak být a nechat je plynout, učí mě velké trpělivosti sama se sebou. Ukazuje mi, jak osvobozující někdy může být dokázat pustit kontrolu nad svým životem. Velkým krokem pro mě také byla úprava částečného úvazku v práci a občasného home office. Díky tomu mám teď mnohem víc času na sebe a věci, kterým se chci skutečně věnovat.
Proč je dobré vědět, jak funguje náš cyklus?
Jedním z nejdůležitějších aspektů na cestě za uzdravením je pro mě znát svůj cyklus včetně všech jeho fází, tedy nejenom samotné menstruace. Myslím si, že je velmi důležité, aby každá žena měla znalosti o tom, jak na tom sama je, a měla přehled, co se v ní právě odehrává a také proč. K tomu například skvěle slouží symptotermální metoda, kterou jsem se v rámci on-line kurzu pod vedením zkušené lektorky naučila.
Nezapomeňte, že právě menstruace a její průběh, je pro nás ženy skvělým ukazatelem našeho zdraví.
Vím, toto je téma na minimálně několik dalších článků či videí. Každopádně jsem pyšná na to, že se už můžu považovat za daleko více vědomou ženu v této oblasti a i přes zdravotní obtíže, jsem si dokázala svůj cyklus vyladit a má menstruace mě již nijak zvlášť neomezuje. Dokážu normálně fungovat a pokud se občas cítím více unavená nebo mě první den na hodinku chytnou větší bolesti, tak si prostě lehnu, pustím si oblíbený seriál a bez jakýchkoliv výčitek si dovolím odpočívat, abych nabrala síly na další měsíc.
To byl také jeden z mých „objevů“, bude se vám to zdát jako banalita, ale zjistila jsem, že my ženy moc neumíme odpočívat a zejména ženy s endometriózou skutečně odpočívat potřebují. Tak si to ženy dovolme! Vím, je to těžké nedělat nic, ale vaše tělo se vám za to odmění. 🙂
Cesta za lepším já...
Není to jednoduchá cesta. A čeká mě asi ještě hodně práce, ale co vím, je to, že jdu konečně tím správným směrem v souladu se svým ženstvím, svou intuicí a svým snem být svobodná a zdravá žena, která je spokojená ve svém těle a která bude svůj život žít naplno a bez omezení.
A protože vím, kolik práce a času mě stálo najít tu správnou cestu, ráda bych vám předala třeba pár tipů a rad, které mně pomohly k překonání těch někdy ohromných bolestí a strastí, které nám někdy tato nemoc přinese. A pokud tím inspiruji nebo pomůžu alespoň jedné z vás, tak to má smysl!
Jsem vděčná za to, jakou ženou jsem, cyklickou, někdy náladovou, někdy usměvavou, zranitelnou a někdy zase pořádně naštvanou, ale i za to se MÁM RÁDA (i když někdy je to pořádná fuška) a jsem na sebe a na cestu, kterou jsem už ušla, pyšná.
Momentálně je možné si se mnou domluvit konzultaci, můžeme společně probrat řešení tvé situace a společně po malých krůčcích najít tu správnou cestu zrovna pro tebe.
Nejsem doktor, ale jsem žena, která prožívá to, co ty. Vím, jaké to je mít nesnesitelné bolesti, neschopnost dojít si alespoň na záchod nebo se jít ven projít. Znám ty pocity beznaděje a strachu, co teda budu dělat. Mám jít na laparoskopii, mám jít k tomuhle doktorovi nebo jinému? Mám zvolit syntetické hormony nebo stačí změnit stravu?
Dělám toho DOST?
Ano vím, je toho hodně, a proto z vlastní zkušenosti vím, jak moc by mi na začátku mé cesty pomohlo, kdyby tady někdo takový byl. Někdo, kdo ty pocity zná, někdo, kdo by mě chápal a vyslechl.
